Rajčata, okurky a papriky patří nejen k nejoblíbenějším, ale také k nejrozšířenějším druhům zeleniny na Slovensku. Pěstujeme je na domácích zahrádkách a ve sklenících, ale i na terasách a balkonech.
Obrovská obliba této zeleniny není dána jen její skvělou chutí nebo výživovou hodnotou, ale také tím, že se poměrně snadno pěstuje. Stačí znát jeden trik, který vám pomůže získat ještě lepší úrodu.
Proč je třeba používat hnojivo?
Rajčata, okurky a papriky mají podobné nároky na pěstování. Milují teplo a potřebují dostatek slunce a vody, ale je také nezbytné je pravidelně hnojit. Proč?
Rychlý růst rostlin znamená, že potřebují neustálý „přísun“ živin, které jim dodávají energii a zdroje potřebné k nasazení květů a tvorbě nápadných plodů.
Tato zelenina se nejčastěji vysévá jako sazenice a teprve později se přesazuje do půdy. To znamená, že mladé rostliny musí být posíleny, aby vydržely přesazení a zakořenily na novém místě.
Zejména ovesné vločky
K výrobě domácího hnojiva, které vyživuje a posiluje naše sazenice, potřebujeme dvě základní potraviny. První z nich jsou ovesné vločky.
Oves obsahuje řadu minerálních látek, které rostliny potřebují: dusík a fosfor, dále železo, hořčík a zinek. Hnojivo z ovesných vloček obohatí půdu o tyto látky a rozhodně zlepší její strukturu.
Za druhé, cukr
Druhou ingrediencí, kterou má každý ve své kuchyni a která se bude hodit při výrobě domácího hnojiva, je cukr. Stejně jako v našem případě je cukr důležitým zdrojem energie v rostlinách.
„Nakrmení“ rostlin touto sladkou přísadou způsobí, že budou lépe růst. Cukr povzbudí jejich kořenový systém a sazenice budou odolnější vůči stresu, například při přesazování zeleniny nebo náhlých změnách počasí.
Jak připravit hnojivo?
Stačí smíchat obě složky – ovesné vločky a cukr – s vodou. Správný poměr je polévková lžíce drcených ovesných vloček, rovná lžička cukru a 300 ml vlažné vody. Kondicionér se důkladně promíchá a nechá se působit dva dny.
Po této době se tekutina zředí ve třech litrech vody a hotový roztok se zalévá ve čtrnáctidenních intervalech, přičemž v ošetření se pokračuje i po zasazení rostlin do země.
